Tak otevři oči a probuď se do nového a hroznějšího snu. Zhluboka se nadýchneš a Budes smět spát zase dál. Nedívej se těm modrým stínům do jejich rozevřených úst. Páchnou z nich hroby a šklebí se z nich strach. A z úsměvu černých mužů zírá zášť a lhostejnost. Sníh smrti vztekle probíha bahnem uzounkých uliček, bezohledně tluče do věcí. Na konci šlépějí tam maminka stojí a do vlasů ji slétá popel. Stírá si z čela své vlastní děti. Plameny vystrkují čumáky z vršků komínu, jejich světlo se lomí v hromadách hlíny. Neřič jako ostatní, vykričí si z těla život. Lesklé holinky se brodí v záplavách černých dětských vlásků, ne, nůžky neznali něhu. Teď už rychle dýchej, už to nebolí, dýchej a neplač, musíš jít... do dýmu nad Birkenau.